Po přečtení,jednoho krásnýho článku sem sem prostě musela napsat něco o moji nej nej nej kamarádce.
Nebudu říkat jméno,věk,váhu,číslo domu,jaký má oči nebo něco tak podobnýho.ZA 1. by mě zabila a za 2.tohle u mě nehraje absolutně žádnou roli.Poznali sme se v 1.Třídě.Nebylo to hnedka,že bysme vešli do třídy a naše oči se setkali ve spolčný jiskře.To ne,ale asík sme si začali povídat a prostě sme si padli do noty.Už si to přesně nepamatuju,přecejenom je to už pár let zpátky.A samozřejmě to nikdy nebylo bezchybný kamarádství,nikdy sme neměli na všechno stejnej názor a nikdy sme nebyli tak nějak stejný.A to nám dalo abysme začali poznávat jaká ta druhá je.Zažili sme spolu moc jak hezkejch věcí,tak i těch špatnejch.Nikdy sme nebyli bezchybný ani jedna,ale newadilo nám to.Samozřejmě sou věci který na sobě nesnášíme.Ale to je přeci normální.Čím sme byli starší,tím naše kamaradství rostlo.A tím víc sme taky byli spolu...Nejdřív drobný návštěvy po škole (moje kámoška nebydlí tady ve městě,tak dojíždí autobusem) a potom už to bylo delší a delší.Nebudu vám tvrdit,že sme se nikdy nepohádali.Opak je pravdou,naše hádky stáli za to.To byl bugr.Ale vždycky sme si k sobě našli cestičku zpátky.Naštěstí.Newím jak moe kámoška,ale já si tak nějak život bez ní už nedokážu představit.Můžeme bejt spolu pořád a vždycky se budeme smát.A nedokážu si to představit ani bez našich hádek.Prostě k nám patřej tak,jako naše rozdílný názory.Ale nebylo to mezi náma vždycky růžový,byly chvilky,kdy se to málem pos....! Ale zvládli sme to.Je mi s ní vždycky dobře,at už se spolu smějem,nebo sedíme vedle sebe a brečíme...Umí mi pomoct ve chvílích kdy to sama nezvládam,dokáže mě rozesmát,když sem smutná,dokáže mě uklidnit,když mam obavy.Je to kamarádka s velkym K...:) a sem za ní ráda.A at už jí nadávam jak chci,nebo na ní házim zlostný pohledy.Vždycky bude v mym srdíšku...napořád.Plotože takový přátelství...je dar.A kord přátelství s touhle holčinou.:) NIIIIIIKDY Tě neci ztratit...rozumíš?nikdy...MTMR TRapko moe:-*:-*:-*:-*:-*
ZAse někdy páá